MENU

JAK TO VŠECHNO ZAČALO

Nikdy jsem si nemyslel, že budu fotit svatby. A už vůbec že mě to bude živit. Nenašel jsem zaprášený fotoaparát na půdě u dědy, takový příběh opravdu nemám. Můj zájem o fotografii začal v dobách, kdy jsem jako mlaďoch začal chodit po horách. Bavilo mě zůstávat na východy či západy slunce. A protože jsem se o tyto chvíle chtěl dělit i s ostatními, pořídil jsem si svůj první digitální foťák. Spíše jsem ho tedy dostal od rodičů. Taková malá krabička, vzpomínám si že to byl stříbrný OLYMPUS s rozlišením 2mpx. 

FOCENÍ MĚ ZAČALO BAVIT

Inverzní západ slunce na Lysé hoře

Protože jsem tomu opravdu “propadával” čím dál tím více a kompaktní krabička mé nároky již přestala uspokojovat, byl čas pořídit si svou první digitální zrcadlovku. Jelikož prodavač byl zarytý “NIKONISTA” tak bylo jasné co mě doporučí. No a tak se se mě stal NIKONISTA. 

Byl jsem vystřelený do vesmíru, D70s byl naprosto špičkový stroj. Pak už to šlo ráz na ráz, různá fóra, čtení časopisů, nakupovaní další potřebné techniky. Protože bylo vše strašně důležité a já to prostě musel mít… ,

V té době jsem už chodil se svou ženou Lenkou. Výlety ve dvou po horách a ještě více focení. No a pak to přišlo, Lenka mě povídá, nechtěl bys fotit něco jiného než krajinu? Třeba lidi nebo tak něco? Přeci jen, byť je to koníček ale poměrně drahý 🙂 Samozřejmě má byla jednoznačně NE!

Fotil lidi byla pro mě nepředstavitelná meta, protože ono to není jen o zmáčknutí spouště, myslím si a budu si za tím stát, je to především o komunikaci. Člověk může mít techniku za statisíce, ale pokud bude jen stát a mačkat, tak to tam prostě nebude.

Každopádně její slova mě nějak zůstaly v hlavě a tak nějak jsem to tom začal uvažovat a koketoval s myšlenkou, že bych to možná mohl zkusit. Protože co si budeme povídat, sice příroda a krajina je krásná, ale je to vlastně pořád to samé. TFP focení a začátky komunikace s holkami, které chtěli mít hezké fotky a já jsem se alespoň učit práci s lidmi.

A PAK SE TO STALO!

Bratranec se žení a povídá, hele vyfoť mě svatbu. Jakože co? já? No a tak jsem na to kývnul a šel jsem do toho. Přesně si vzpomínám na ty chvíle, kdy byl den D a já se měl vydat na svou “první svatbu”. Sakra ty nervy, myšlenky v hlavě střílely – mám vše? A co když mě zrovna kiksne baterka a nebo karta? No byl jsem totálně v pasti. Se svým Nikonem a hromadou objektivů od širokoúhlého až po teleobjektiv jsem se vydal vstříc novým výzvám. Jen tady se chyby neodpouštějí. Je to svatba, ta se nebude opakovat. A navíc pro rodinu.

To, jak je svatební focení (resp. reportáž) strašně rychlé focení, jsem si vůbec nedokázal představit. Abych zachytil všechny důležité momenty, emoce, abych nikde nezacláněl, abych byl “neviditelný” ale zároveň všude, abych zapadl do davu stavebních hostů, abych se cítil příjemně,  ale hlavně oni se mnou…  Nepřemýšlet nad tím, jakou zvolit clonu či čas, vše musí být automatické bez přemýšlení, mít kontrolu nad foťákem a ne naopak.. uff

Byl to adrenalin, při focení portrétů jsem se tajně koukal na mobil abych tahal ty nejlepší pózy. Tehdy ještě nebyl Pinterest, takže jsem hledal inspiraci u jiných kolegů.  Haha …teď se tomu strašně směju, ale v té době pro mě nejlepší pomoc. Protože vlastně spoléhali na mě.

Svatba za mnou a teď upravit fotky a odevzdat ten nejlepší výsledek. Tohle byly možná ještě větší nervy, než samotné focení. Aby se fotky líbily, protože tohle nejde vzít zpět. Tohle není vylézt na kopec a přefotit si západ slunce, protože dnes se mě to nepovedlo.

Jo! dopadlo to, fotky se líbily a já byl rád. Bylo to za mnou, první svatba. No a jak už to bývá, síla sociálních sítí a doporučení zafungovala a najednou další svatba, ale úplně cizí.

JSEM SVATEBNÍ FOTOGRAF

Krajinu pomalu opouštím, sobotní výlety netrávím na horách ale ve víru tance lásky a taky svíčkové 🙂 Poptávek přibývá a já fotím více a více. Všemu okolo svateb začínám totálně propadávat. Začínám fotit tak trochu po svém, zkouším si najít svůj pohled, úpravu fotek. A je to tady zase, bude se to líbit? Nebudou chtít lidé to, na co jsou zvyklí? Ne, jdu si za svým a protože když to nezkusím, nebudu to já. Roky plynou a fotím víc než tři desítky svateb za rok, ale při zaměstnání se to už zvládat nedá. Takže stojím před dalším rozhodnutím mého života, před milníkem, který totálně vše mění. 

Teď už má žena Lenka a vlastně už i máma našeho Matuška říká: “JDI DO TOHO! Dej do toho vše, co umíš. To Půjde, uvidíš”.  Je úžasná a já si ji nesmírně vážím, ctím a miluju. Za podporu kterou mě dávala a vlastně mě stále dává. Odešel jsem ze zaměstnání a stal jsem se SVATEBNÍ FOTOGRAF na plný úvazek. Svatební fotograf tělem i duší. 

Když se zpětně ohlédnu, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že se tímto koníčkem někdy budu živit a budu dělat něco, co mě neskutečně naplňuje a co mám tak moc rád. 

Teď už vím, že je důležité věřit a neztrácet naději. Neříkat si, že to nezvládnete. Protože pokud to nezkusíte, tak nikdy nezjistíte…

„Je lepší litovat něčeho, co jste udělali, než litovat něčeho, co jste neudělali.“ 

Billie Joe Armstrong

V pozdním odpoledni na novomanželském focení
Plačící ženich když viděl u obřadu svou nevěstu
Portrétní procházka po kopcích v Polsku
Nevěsta se slaměným kloboukem
Pár minut před svatebním obřadem, připíjíme na kuráž
Svatební kytice s eukalyptem
Detail obuvi a ponožek od ženicha a družby
Podvečerní procházka po poli, novomanželské focení
Novomanželé sedící na sněhu na Šumavě
Nevěstin závoj ve větru
Emotivní chvíle při gratulacích, plačící babička s vnučkou
Spící batole v náručí svého otce
Nevěsta koukající do objektivu
Portrétní focení novomanželů na Zikmundově
Portrétní focení lesbiček v lese kousek za Ostravou
Svatební obřad na louce ve Velkých Karlovicích
Balíky slámy jako kulisa pro novomanželské portrétní focení

SLEDUJTE MĚ NA INSTAGRAMU

ZAVŘÍT